péče o zákazníky
Chcete se na něco zeptat?
Neváhejte a ozvěte se nám.
Víte, co mají společného bolesti zad, migrény a chronická únava? Možná to zní překvapivě, ale odpověď často sedí přímo ve vašem obývacím pokoji. Ta krásná sedací souprava, kterou jste si vybrali před třemi lety hlavně kvůli barvě a stylu, by totiž mohla být tichým vrahem vašeho zdraví.
Představte si, že každý večer trávíte v průměru tři až čtyři hodiny na sedačce. To je víc než 1 200 hodin ročně! Teď si zkuste představit, že byste každý den nosili boty o dvě čísla menší – vaše nohy by vás zabily, že? Přesně totéž děláte své páteři, když sedíte na ergonomicky nevhodné sedačce. Jenže na rozdíl od těsných bot vás páteř nebolí okamžitě. Dává vám falešný pocit, že je všechno v pořádku. Dokud není.
Paní Martina, čtyřicetiletá manažerka z Brna, si pořídila nádhernou minimalistickou sedačku. Nízká, elegantní, perfektně ladila s jejím skandinávským interiérem. Po šesti měsících začala navštěvovat fyzioterapeuta kvůli bolestem bederní páteře. "Nikdy by mě nenapadlo, že to může být sedačkou," svěřila se mi nedávno. "Myslela jsem, že je to stresem v práci."
Tady se dostáváme k prvnímu velkému ergonomickému hříchu: výška sedu, která nerespektuje anatomii lidského těla. Když je sedák příliš nízký (pod 40 cm od země), vaše kyčle se dostávají do pozice, kdy jsou níže než kolena. Představte si, že byste se snažili sedět v dřepu – přesně takový tlak vyvíjíte na bederní páteř. Meziobratlovými ploténkami to doslova mele. Dlouhodobě to vede k degenerativním změnám, které jsou prakticky nevratné.
Opačný extrém je sedačka příliš vysoká. Nohy vám visí ve vzduchu, což narušuje krevní oběh a vytváří tlakové body pod stehny. Výsledek? Křečové žíly, otoky kotníků a chronická únava. Ideální výška sedu by měla být mezi 42-48 cm, přičemž vaše chodidla by měla pohodlně dosahovat na zem s koleny v pravém úhlu.
Tady přichází druhý zásadní problém, který vidím u většiny moderních sedaček. Sedák je buď příliš hluboký, nebo naopak mělký. Pan Josef si koupil luxusní sedačku s extra hlubokým sedem – 65 centimetrů. "Chtěl jsem se do ní opravdu zabořit," vysvětloval. Co se ale stalo? Aby dosáhl zády na opěradlo, musel si podsunout polštáře. Když je sedák příliš hluboký, nemůžete se opřít o opěradlo, aniž byste měli nohy vystrčené před sebe. Páteř pak ztrácí přirozenou oporu a začne se zakulovat. Bederní lordóza (přirozené zakřivení) se vyrovnává, což vytváří obrovský tlak na meziobratlové ploténky.
Naopak příliš mělký sedák (pod 50 cm) vás nutí sedět na samém okraji, což znamená nulovou podporu pro záda. Je to jako byste celý večer seděli na stoličce bez opěradla. Optimální hloubka sedu je 50-60 cm, přičemž mezi okrajem sedáku a vaší lýtkovou jamkou by měla být mezera asi 2-3 prsty.
Třetí ergonomický hřích souvisí s tvarem a výškou opěradla. Moderní designové sedačky často mají nízká opěradla, která končí někde v polovině zad. To je z hlediska páteře naprostá katastrofa. Krční páteř ztrácí oporu, hlava visí dopředu a vy podvědomě kompenzujete napětím svalů v oblasti šíje a ramen.
Fyzioterapeut MUDr. Pavel Novák to přirovnává k držení nákupní tašky: "Když držíte tašku s nataženou paží, váží mnohem víc, než když ji máte u těla. Stejně to funguje s hlavou. Když nemáte oporu pro krční páteř, váží vaše hlava místo 5 kg efektivně 12-15 kg. A to celý večer." Výsledek? Chronické bolesti hlavy, závratě, napětí v ramenech a postupná degenerace krčních obratlů.
Ideální opěradlo by mělo dosahovat minimálně do výšky lopatek, ještě lépe až po temeno hlavy. Mělo by mít anatomický tvar s výraznou podporou v bederní oblasti – takzvanou bederní opěrku. Ta udržuje přirozené zakřivení páteře a zabraňuje jejímu zakulování.
Čtvrtý problém se týká tuhosti sedáku a použitého materiálu. Paní Lenka si pořídila sedačku s měkkým, nadýchaným sedákem. "Chtěla jsem se cítit jako na obláčku," říká. Jenže příliš měkký sedák má zásadní problém – vůbec vás nepodporuje. Propadáte se do něj a páteř se dostává do nepřirozených pozic. Je to jako spát na vyhřáté matraci – zpočátku příjemné, ale ráno se nemůžete pohnout.
Opačný extrém je sedačka příliš tvrdá, která vytváří tlakové body a nedovoluje tělu odpočívat. Ideální je střední tuhost s pružným, ale podpůrným materiálem. Kvalitní polyuretanová pěna s hustotou minimálně 30 kg/m³ nebo kombinace pružin a pěny nabízí tu správnou rovnováhu mezi pohodlím a podporou.
Pátý ergonomický hřích se týká materiálu potahu. Koženkové nebo plastové potahy vypadají luxusně a jsou snadné na údržbu, ale mají zásadní nevýhodu – nedýchají. Když na nich sedíte, začnete se potit, což vede k nepohodlí a nutkání neustále měnit polohu. Paradoxně to pak vede k většímu namáhání páteře.
Textilní nebo pravé kožené potahy dýchají mnohem lépe a udržují stabilnější teplotu. Navíc poskytují lepší přilnavost – nekloužete po nich, což znamená stabilnější sed a menší namáhání svalů, které vás musí držet v pozici.
Šestý problém se týká výšky a šířky loketních opěrek. Když jsou příliš vysoké, nutí vás zvedat ramena, což vytváří chronické napětí v oblasti trapézových svalů. Když jsou příliš nízké, musíte se ohýbat do strany, což zatěžuje páteř asymetricky. A když jsou příliš široké nebo úzké? Pak je vůbec nepoužíváte, což znamená, že vaše paže visí ve vzduchu a ramena se unavují.
Ideální výška loketních opěrek je taková, aby při sed
ění měly vaše paže v loktech přibližně pravý úhel a ramena byla v uvolněné pozici. Vzdálenost mezi opěrkami by měla odpovídat šířce vašich ramen plus 5-10 cm.
Sedmý a často přehlížený problém je umístění sedačky v místnosti. Když je sedačka postavená tak, že musíte točit hlavou, abyste viděli na televizi, vytváříte asymetrické zatížení krční páteře. Den co den, hodinu co hodinu. Za rok je to stovky hodin v nesprávné pozici.
Podobně, když sedačka stojí ve špatném světle a musíte se krčit nebo naklánět, abyste četli nebo pracovali na notebooku, ničíte si záda vlastní rukou. Správné umístění sedačky je stejně důležité jako její ergonomické parametry.
Teď už víte, co je špatně. Ale jak to napravit? Pokud si pořizujete novou sedačku, vyzkoušejte ji minimálně 15 minut v showroomu. Nestyďte se sundat boty, posadit se do různých poloh, zkusit si číst nebo sledovat televizi. Kvalitní prodejce vám to nejen dovolí, ale aktivně k tomu vyzve.
Zaměřte se na tyto parametry: výška sedu 42-48 cm, hloubka sedu 50-60 cm, opěradlo minimálně do výšky lopatek s bederní opěrkou, střední tuhost sedáku, dýchající materiál potahu a loketní opěrky ve správné výšce.
Pokud už máte sedačku a nechcete investovat do nové, existují způsoby, jak situaci zlepšit. Bederní polštářky dokážou zázraky – poskytnou oporu tam, kde ji sedačka nemá. Podložky pod nohy pomohou, když je sedák příliš vysoký. A správně umístěné dekorační polštáře mohou upravit hloubku sedu.
Vaše zdraví je investice, ne výdaj. Ta správná sedačka vás bude podporovat dalších 10-15 let. Špatná vás bude bolet každý den. Volba je na vás.
